doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D.

TECHNIKY PODPORY TÝMOVÉ SPOLUPRÁCE V předchozích textech jsme se společně zaměřili na budování bezpečného a respektujícího třídního klimatu, na stanovování a držení pravidel, na rozvoj emoční inteligence a na reflexi jako běžnou součást života třídy. Ukázali jsme si také, jak pracovat s napětím a přetížením přímo v průběhu školního dne i mimo něj. Někdy však techniky a postupy, které ve škole využíváme při práci se žáky, kladou vyšší nároky na osobnost učitele, než by si přál, nemusí se vždy cítit bezpečně nebo komfortně. A proto je velmi důležitá spolupráce učitelů se školním poradenským pracovištěm, metodikem prevence, školním psychologem.

TECHNIKY A POSTUPY PRO JEJICH ROZVOJ  V předchozích dílech jsme se společně zaměřili na budování bezpečného a respektujícího třídního klimatu, na stanovování a držení pravidel, na rozvoj emoční inteligence a na reflexi jako běžnou součást života třídy. Teď přichází možná nejdůležitější a nejpraktičtější část celé série: jak dětem (i sobě) pomoci zvládat stres, napětí a přetížení přímo v průběhu školního dne – a ideálně i mimo něj.

HRY A TECHNIKY PRO JEJICH ROZVOJ V prvních dvou částech jsme si ukázali, jak budovat bezpečné a přátelské třídní klima, jak pracovat s pravidly a jak pomáhat žákům zvládat a vyjadřovat své emoce. Teď přichází další, možná nejdůležitější krok – naučit žáky (i sebe) dívat se na sebe samé s laskavostí, upřímností a zvědavostí.

HRY A AKTIVITY PRO PRÁCI S EMOCEMI V článku, který je pokračováním článku Podpora bezpečí a třídního klima z předešlého čísla, se budeme věnovat práci s třídními pravidly a návrhem her a aktivit pro rozvoj emocí žáků. Cílem je poskytnout učitelům praktický nástroj, který mohou vyzkoušet a který přináší viditelné výsledky v atmosféře třídy.

PROSTŘEDNICTVÍM TŘÍDNICKÝCH HODIN V článku se zabýváme významem třídnických hodin jako nástroje pro podporu psychologického bezpečí a pozitivního třídního klimatu, což je klíčové pro zdravý vývoj žáků. Třídnické hodiny umožňují učitelům systematicky pracovat na vztazích ve třídě, čímž předchází problémovému chování a podporují akademický a osobnostní růst dětí.

Recenzent: doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, Ph.D., psycholog, kouč, Katedra pedagogiky a psychologie VŠTVS PALESTRA, spol. s r.o. a Gymnázium a Obchodní akademie Pelhřimov Posudok na rukopis monografie Dušana Bieleszová a Soňa Koreňová: „Sebariadenie a manažérska etika v školskom prostredí“.

Nedávno plošně vyhlášený nouzový stav přinesl do života společnosti zásadní změny. Život se v některých oblastech naprosto zastavil, v jiných se podařilo najít náhradní řešení vzniklého stavu. Všichni bez rozdílu jsme však byli vystaveni situaci, s níž se nikdo z nás předtím nesetkal, nikdo z nás nebyl na podobnou situaci připraven a neznal mechanismy, jak se s danou stresovou situací vyrovnat

Inkluze je dnes hojně diskutované téma ve školství. Přestože se většina diskusí jště stále zaměřuje na oblast základního a středního stupně vzdělávání, s tím, jak žáci se speciálními potřebami stárnou, dostává se inkluze i na půdu vysokých škol. Dvořáková a Smrčka (2018, s. 147) mají za to, že podpora znevýhodněných studentů neznamená, že každý může studovat cokoliv, to ostatně platí i pro osoby bez jakéhokoli znevýhodnění. Připomínají velmi důležitou skutečnost. Podpora studentů s postižením nesmí znamenat snižování nároků na úroveň vzdělávání. To by v konečném důsledku znamenalo diskriminaci znevýhodněných studentů z hlediska práva na kvalitní vzdělání a následně by vedlo k poklesu vzdělanosti obecně (Adamec, Janderková, 2020).

Inkluze do běžné třídy nabízí dětem možnost získat širší pohled na svět a pochopit i přijmout rozdíly;podílet se na vzdělávání druhých a rovněž získávat něco díky darům a nadání ostatních; přispívat k naplnění fyzických, sociálních a citových potřeb ostatních;úplně změnit diskriminující chování a cítění vůči těm, kteří neměli v životě tolik štěstí nebo jsou jakýmkoli způsobem omezeni a znevýhodněni (Lang, Berberichová,1998).

Neefektivní způsoby komunikace jsou, bohužel, v naší společnosti často používané (Kopřiva a kol, 2008). Jsou to věty, které jsme slýchávali jako děti, a proto je máme v mysli zakódovány a naskakují nám podvědomě. Další faktor, který nás může svádět k použití těchto neefektivních prostředků, může být náš momentální emocionální stav a samozřejmě také neznalost jiných způsobů komunikace (Kopřiva a kol., 2008).  Příklady neefektivních komunikačních vzorců: Ty zase děláš/neděláš... Kdybys aspoň… (vyčítání, obviňování). Měl/a by sis uvědomit, že... (poučování, moralizování). Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměřování na chyby). Já kvůli tobě......(citové vydírání). Nedělej to/neběhej/polož to, nebo se ti stane....(zákazy, varování). Z tebe jednou vyroste/ z tebe určitě nebude…..(negativní scénáře, proroctví). On je takový.....(nálepkování). Udělej....., okamžitě běž a udělej......(pokyny a příkazy). Přestaň... nebo... Běda, jestli.....(vyhrožování). Křik. Podívej se na..., Vezmi si příklad z …..to tvůj bratr/sestra. To byli žáci!.....(srovnávání, dávání za příklad). Já pro tebe... a ty....(poukazování na vlastní zásluhy). Á, pan mistr přišel. Podívejme, jak to náš Einstein vypočítal. To je nějaký sprint? Tak leda pro slimáky.......(urážky, ponižování). Kdyby to náhodou někdo věděl../nebo nevěděl… (řečnické otázky, ironizace). To je náš génius! To ses tedy vyznamenal! Podívejme se, jak je Tomášek vyspinkaný dorůžova… a stálo to za to vůbec ještě chodit do školy? …. (ironie, shazování). Proč jsi to neudělal?/ proč jsi přišel pozdě?... (porušení rovnováhy v komunikaci – vyvolání potřeby obhajovat se).

V prvním díle našeho miniseriálu věnovaného inkluzi jsme se věnovali obecné problematice inkluze na základní škole. V dnešním díle se podívejme na realitu inkluze v edukační praxi na druhém stupni základní školy a na škole střední. Pozornost zaměříme na nejčastější problémové oblasti, s nimiž se děti se specifickými potřebami při přechodu na vyšší stupeň vzdělávání setkávají a na typické chyby edukační praxe

Počet dětí se speciálními vzdělávacími potřeby průběžně narůstá, zvyšují se nároky na práci učitele, poradenských zařízení, specialistů. Zejména ti z oblasti dětské psychiatrie jsou enormně přetížení. Odvoláváme se na novou legislativu, snažíme se pro děti najít dostatek financí, a přesto je v systému zásadní mezera, díky níž nefunguje tak, jak by mohl. Na sérii článků věnovaných problematice inkluze si ukažeme na efektivně využívané možnosti, na vlastní zdroje, pojmenujme faktory, které proces inkluze ovlivňují. Zaměříme se na nejčastější problémové oblasti, s nimiž se v praxi setkáváme, které proces inkluze negativně ovlivňují.

Pro práci s žáky se specifickými vzdělávacími potřebami v je nutné, aby učitel byl výrazně prosociálně orientovaný, s vysokou mírou odolnosti ke stresu, měl chuť řešit problém, osvojovat si nové poznatky, měl velmi vysoké komunikační dovednosti a uměl volit různé komunikační strategie.

Současná společnost jednoznačně staví na vzdělanostní společnosti. Zvyšují se standardy pro výkon různých povolání, diskutuje se problematika nutného vysokoškolského vzdělání u řady profesí, kde stačilo vzdělání středoškolské, rozšiřují se požadavky na absolventy středních škol i středních odborných učilišť, zvyšují se nároky na žáky hlásící se na střední školy. Narůstá objem informací a požadavků na studující, mění se charakter učebnic, existuje řada moderních technologií a pedagogických metod pro modernizaci výuky, v praxi znovu využíváme principy projektové a zážitkové pedagogiky… ale výkony dětí lepší nejsou.

Stres je jednou z nejčastějších příčin vzniku psychických a psychosomatických obtíží dětí a dospívajících navštěvujících školská zařízení. Kromě vážného dopadu na zdraví působí velmi negativně i na samotný školní výkon, čímž se studující dítě dostává do začarovaného kruhu. Špatný výkon působí jako další stresor a dítě si v dané situaci velmi často neumí pomoci. Abychom mohli lépe situaci porozumět, je dobré si stručně něco k působení stresu „říci“ a ukázat si nejčastější stresogenní situace, s nimiž se dítě může ve škole setkat.

Ve všech základních a středních školách zaznamenáváme nárůst dětí, které potřebují velmi výrazně individuální přístup, respektování specifik v jejich vývoji i v oblasti vzdělávacích potřeb. Z pohledu humánního přístupu hledáme jako moderní společnost cesty, jak jedince se specifickými vzdělávacími potřebami vhodně začlenit do většinové společnosti a jak jim lze vytvořit vhodné podmínky a zázemí, které by byly funkční z hlediska našeho záměru (plnohodnotného začlenění).

Školní neúspěšnost je jedním z velmi aktuálních problémů současné pedagogické praxe. Otázkou je, nakolik můžeme jako učitelé preventivně na nárůst školní neúspěšnosti působit. Velmi často si uvědomujeme, že mezi neúspěšnými žáky bývají i žáci nadaní, kterým se ale z různých důvodů nedaří přiměřeně „prodat“ své nadání. Příčinou mohou být různé obtíže na podkladu ADHD nebo působící poruchy učení, nebo prokrastinace.

Volný čas a jeho vhodná náplň v životě dětí je častým tématem diskutovaným jak odbornou veřejností, tak i laiky – rodiči. Současná situace není v oblasti plánování a realizace volnočasových aktivit dětí vůbec jednoduchá a stále častěji se v praxi můžeme setkat s extrémy, kdy rodiče buď kvůli vlastní (a někdy až patologické) ambicióznosti nebo z obavy před působením různých rizikových jevů, s nimiž by se podle nich dítě mohlo setkat, plní každou minutu volného času dítěte organizovanými aktivitami. Bohužel často má tento extrém škodlivý vliv na zdraví dítěte, a na základě vlastní dlouholeté praxe mohu konstatovat, že stejně škodlivý jako nadužívání PC her ve volném čase dětí, ne-li škodlivější.

Prázdniny jsou důležitým zdrojem regenerace dítěte i jejich rodičů. Je důležité, abychom příležitosti k obnově sil využili co nejefektivněji. 

"Kromě podceňování typu chyby ve školní práci se často v pedagogické praxi můžeme setkat s tlakem učitelů na upravenost školní práce. To u dětí vede k používání zmizíků či přepisovacích per, aby v práci nebyly vidět škrty a práce na první pohled vypadala upraveně a správně. Odstraňováním chyby za pomocí přepisovacích per bohužel dochází k utajení typu chyby, neboť při následné kontrole opravy nemusí být zřejmé a celý diagnostický proces se tak velmi ztěžuje. "