Inkluze je dnes hojně diskutované téma ve školství. Přestože se většina diskusí jště stále zaměřuje na oblast základního a středního stupně vzdělávání, s tím, jak žáci se speciálními potřebami stárnou, dostává se inkluze i na půdu vysokých škol. Dvořáková a Smrčka (2018, s. 147) mají za to, že podpora znevýhodněných studentů neznamená, že každý může studovat cokoliv, to ostatně platí i pro osoby bez jakéhokoli znevýhodnění. Připomínají velmi důležitou skutečnost. Podpora studentů s postižením nesmí znamenat snižování nároků na úroveň vzdělávání. To by v konečném důsledku znamenalo diskriminaci znevýhodněných studentů z hlediska práva na kvalitní vzdělání a následně by vedlo k poklesu vzdělanosti obecně (Adamec, Janderková, 2020).
Česká republika se v posledních letech hlásí k evropskému standardu univerzitního vzdělávání, z něhož mimo jiné také vyplývá vytváření systému podpory ke zpřístupnění vysokoškolského vzdělávání osobám se zdravotním postižením. S podporou poskytovanou uchazečům a studentům se specifickými vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“) na půdě vysokých škol souvisí pojmy integrace a inkluze (Zezulková, Novohradská, Kovářová, Kaleja, 2013). Integrace představuje kvalitativně vyšší stupeň adaptace nebo začlenění jedince (z nějakého důvodu odlišného) do prostředí majoritní společnosti, kdy v ní dovede bez problémů žít, cítí se jí přijat a sám se s ní identifikuje (Vágnerová, M. 2004).
Proces integrace studentů se zdravotním postižením vyžaduje zejména osvojování si schopnosti vnímat, porozumět a respektovat jejich specifické potřeby. Inkluze je stav, kdy se člověk se zdravotním postižením rodí do společnosti, která akceptuje jeho odlišnost a odlišnost každého svého člena, kdy je normální být jiný. Inkluze probíhá spontánně a spočívá ve vytváření takových opatření, která nejen umožní fungovat osobám se zdravotním postižením ve společnosti běžným způsobem, ale provedená opatření jsou využitelná pro všechny členy společnosti (Vítková, M. 2004).
Příklady rozdílu mezi integrací a inkluzí ve vysokoškolském prostředí (Zezulková, Novohradská, Kovářová, Kaleja, 2013):
|
Integrace |
Inkluze |
|
Zaměření se výhradně na potřeby |