Školní hodnocení je důležitou determinantou ovlivňující úroveň komunikace a kvalitu sociálních interakcí ve škole obecně. Nejčastěji se uvažuje o hodnocení žáka. To ovlivňuje nejen vývoj žáka samotného, ale i celkovou kvalitu edukačního procesu, a tím i celkovou atmosféru, která při výuce panuje.
Hodnocení známkou
V řadě škol bývá hodnocení redukováno na použití klasifikace. Ta bohužel nepostihuje komplexní osobnost žáka. Označí určitým stupněm výkon v daném čase a psychologicky působí zejména na vnější motivaci áka (snaha získat dobrou známku, vyhnout se špatné). Taková situace odvádí žáka od podstaty učení, často vede k tomu, že se snaží vyhnout neúspěchu za každou cenu (podvádění, focení testů a zveřejňování na facebooku třídy – časté již na druhém stupni základních školy, nárůst psychosomatických obtíží vyvolaných stresem ze špatné známky, vědomý útěk do nemoci).
Známka často slouží k nepřirozené diferenciaci, která může vést až k nežádoucím projevům v sociálních vztazích nejen mezi žáky, ale i mezi rodiči.
Příklad:
„Náš Pavlík má z matematiky jedničku…. Váš Jenda má dvojku…? To už je skoro krok k trojce…“.
Někdy k negativním sociálním vztahům přispívá i tlak rodičů na to, aby jejich ratolest s výbornými známkami kamarádila jen s těmi spolužáky, kteří mají podobný prospěch a důrazně si nepřejí, aby mezi přáteli jejich potomka bylo dítě s prospěchem horším. To následně vede nejen k pokřivenému vnímání hodnoty člověka, le redukuje hodnocení druhých jen na výkonovou rovinu, navíc mnohdy pochybně stanovenou.
Příklad:
Učitelka dějepisu na gymnáziu hodnotí znalosti studentů zásadně za pomoci testu. Test se skládá ze dvou částí. První je okopírovaná část vybraného textu z učebnice z právě probírané látky (většinou úsek cca 20 – 30 stran). V něm chybí vybraná slova. Studenti musí doplnit přesně to slovo, které chybí. Doplní-li student slovo významově podobné, učitelka doplnění hodnotí jako chybu (příkladem může být záměna slova bojovník/válečník). Druhou část testu tvoří otevřené otázky, na které mají studenti uvést co nejvíce informací. Otázka např. zní: Co to byl Edikt nantský? Nebo: Anglie v druhé polovině 19. století.
Čas na test je vždy přesně vymezený, většinou 10 minut, což znevýhodňuje studenty s pomalejším psychomotorickým tempem. Pokud chce student uvést co nejvíce informací k volným otázkám, nikdy dopředu neví, v jakém případě dosáhne plného ohodnocení otázky, zároveň musí taktizovat, aby přiměřeně odpověděl i v dalších otevřených otázkách.
Postup hodnocení učitelky testu je přitom velmi nestandardní.
Výborné hodnocení dostane student s 0 body (tedy student, kterému v testu nic nechybí). Za špatně doplně