V tomto díle jsou představeny projekty rozvíjení čtenářství ve školní praxi. Začneme s představením projektu zaměřeného na mladší školní věk, poté zaměříme pozornost na žáky v prvních třídách a naposledy bude věnována pozornost projektům pro žáky staršího školního věku ‒ možné využít i pro středoškolské studenty na počátku studia.
Návrhy projektů rozvíjení čtenářství ve školní praxi pro žáky různého věku
Obecným cílem projektů je motivace žáka k utváření pozitivního postoje k četbě, případně změna negativního postoje žáka k četbě k utvoření postoje alespoň neutrálního. Cílem projektu je rovněž působit jako adherentní činitel ke konci tohoto věkového období, kdy se setkáváme s masivním poklesem zájmu žáků o četbu.
Projekty lze využívat i při práci s dětmi s SPU. V rámci individuální péče byla efektivita takového projektu ověřena v praxi (jako projekt rodinné edukace). U těchto žáků nacházíme častěji vytvořený negativní vztah k četbě (dítě neinklinuje k této činnosti, v níž mívá obtíže). Projekty založené na zážitku „mění“ nahlížení dítěte s obtížemi v oblasti čtení na tuto činnost, nachází možnosti být v rámci podobného projektu úspěšné. Využijeme-li navíc vrstevnického tutoringu, snižujeme úzkost těchto dětí z hlasitého předčítání před celou třídu a učitelem, posilujeme jejich osobnostní kompetence tím, že jako ostatní zastávají roli tutora a budujeme tak i u nich pocit důležitosti.
Projekt pro žáky mladšího školního věku – „Po stopách Eduarda Štorcha“
Východiska projektu – tvorba E. Štorcha
Literární tvorba E. Štorcha je významně ovlivněna jeho pedagogickou orientací a jeho novátorskými pedagogickými myšlenkami a snahami. Většina jeho děl je víceméně didakticky zpracovaná, zároveň ve všech nacházíme morální náboj, ovlivňování výchovných vzorů dětí a mládeže propracováním lidských vlastností a hodnot hrdinů pradávných příběhů. Díky svým komplexním znalostem, zájmům a rozhledu (český jazyk, historie, filozofie, geografie, antropologie, pedagogika, psychologie, fotografování, skauting) nachází výjimečný způsob, jak dětem nejsrozumitelněji dávnou historii i morální hodnoty přiblížit. Své romány a jejich hrdiny dokáže umístit do prostředí dětem známého, blízkého, srozumitelného, na které si mohou sáhnout, rozhlédnout se, nechat plynout vlastní fantazii, do prostředí, v němž žijí.
Pedagogické představy a záměry měl možnost Štorch ověřit ve vlastní praxi, např. při práci v Dětské farmě na Libeňském ostrově, či při působení v chlapecké třídě na měšťanské škole v Praze apod. Přitom začátky pedagogického působení E. Štorcha[1] nebyly vůbec jednoduché a lze se domnívat, že jsou prvotní příčinou hledání odlišných cest k výchově žáků, kteří neprojevovali o vzdělávání zájem. I to bylo pravděpodobně důvodem hledání způsobů, jak žáky lépe motivovat a lze těchto zkušeností využít i při dnešní motivaci dětí k četbě.
Díky vlastní praxi došel k poznání, že dosavadní školský systém bystří dětem jen paměť, ale nevychovává je ke schopnostem pozorování, reflexe, obsahové paměti, k pěstování vůle, rozhodování a samostatnosti (Rýdl, 1999).
Od počátku svého pedagogického působení se zabýval myšlenkami na reformu dějepisného vyučování[2]. Propagoval zábavnější formu výuky. Velmi podstatným faktorem, ovlivňujícím jeho pedagogické nasměrování a tvorbu, bylo úspěšné složení zkoušek pedagogické způsobilosti, opravňujících k výuce českého jazyka, zeměpisu a dějepisu na měšťanských školách. Své pedagogické záměry začal Štorch uskutečňovat na chlapecké měšťanské škole v Jindřišské ulici v Praze, kam nastoupil 1. února 1921 (Muzeum E. Štrocha). Jak píše K. Rýdl, dnes bychom takové vyučování označili jako projektové, problémové, otevřené vyučování propojené se zážitkovou pedagogikou. Štorch získával zájem chlapců tím, že s nimi podnikal dlouhé vycházky až do Kobylis, Čimic a Bohnic (dnes pražské okrajové čtvrti), kde společně odkrývali stopy osídlení z doby kamenné. Tato dobrodružná forma je zaujala natolik, že se pro ně stal dějepis nejoblíbenějším předmětem (Rýdl, 1998).[3]
Ve své pedagogické práci se nechal významně inspirovat