Mgr. Saša Dobrovolná

Pojem formativní hodnocení se nejčastěji pojí s druhým pojmem, tzv. sumativním hodnocením. Oba se v teorii objevují od sedmdesátých let. Někteří učitelé je chápou jako opozita nebo reprezentanty dobrého a špatného hodnocení. Tak tomu však není. Formativní a sumativní hodnocení nejsou hodnocení lepší a horší. Oba typy hodnocení mají svůj význam a jsou pro toho, kdo se učí, důležité.

Článek ukazuje možnosti vzájemného učení a kolegiální spolupráce ve škole především členům metodických orgánů, ale i vedení, interním mentorům a skupinám zapálených učitelů. V jeho první části uvádíme podmínky pro vytvoření bezpečného i a inspirativního prostředí pro společné učení a popíšeme dva nejvyužívanější způsoby, jak definovat vhodný obsah společného učení. 

Článkem chceme vedoucí pracovníky inspirovat k tomu, jak o zavádění formativního hodnocení přemýšlet, jak se na ni připravit, jaká opatření ve škole udělat, jak učitelům svým přístupem k nim formativní hodnocení modelovat. Článek staví na zkušenostech, které jsme díky zapojeným školám získali v rámci projektu Spoluprací k profesionalitě. V rámci projektu školy usilují o zvýšení kvality výuky prostřednictvím zavádění různých systémových změn. Některé z nich si zavádění formativního hodnocení formulovali jako svůj strategický cíl. Díky jejich čtyřletému doprovázení při realizaci této změny máme poměrně přesné informace o jejich úspěších i nezdarech.

Mentoring se v poslední době stal v České republice velmi propagovanou formou profesního rozvoje pedagogů. Jako každá nová věc přicházející do poměrně konzervativního prostředí školství, má řadu nadšených opěvovatelů i odpůrců.