Pojem formativní hodnocení se nejčastěji pojí s druhým pojmem, tzv. sumativním hodnocením. Oba se v teorii objevují od sedmdesátých let. Někteří učitelé je chápou jako opozita nebo reprezentanty dobrého a špatného hodnocení. Tak tomu však není. Formativní a sumativní hodnocení nejsou hodnocení lepší a horší. Oba typy hodnocení mají svůj význam a jsou pro toho, kdo se učí, důležité.
Nejznámější propagátor formativního hodnocení Dylan Wiliam říká, že dnes už by nehovořil o formativním hodnocení, ale spíše o responzivní výuce. Z toho vyplývá, že pojem formativní hodnocení, jako mnoho dalších, si žije svým vlastním životem bez ohledu na akademické diskuse. Potěšitelné však je, že i díky těmto diskusím se mnoho učitelů nad svým hodnocením zamýšlí a kladou si podstatné otázky k tomu, aby jejich hodnocení bylo pro ty, kteří se učí, ještě užitečnější.
V našem pojetí rozumíme formativním hodnocením takové hodnocení, které prostřednictvím vědomé volby strategií, prostředků, metod a forem práce v největší možné míře podporuje žákovo učení. Formativní hodnocení je založeno na spolupráci nejen učitele a žáka, ale i na fungování třídy jakožto učícího se společenství, kde hodnocení obsahu i procesu vzdělávání jsou důležitými nástroji i cíli uče