Mgr. Milan Kotík, manažer projektu Minimalizace šikany Aisis, o.s., Česká republika
Je spoluautorom vzdelávacích programov „Dokážu to!“, Minimalizace šikany, Školy v pohybu a networku ředitelů škol „Trvalá Obnova Školy“, Mediace do škol. Bol členom výboru Fund For Education (Fond pre vzdelávanie), International School of Prague, výkonným riaditeľom AISIS o. s. a v súčasnosti je výkonným riaditeľom Inovace Výuky o. p. s. Je členom výboru Stálé konference asociací ve vzdelávaní, členom iniciatívy Úspěch pro každého žáka. V rozhovore sme sa venovali téme šikanovania a prevencii pred šikanovaním (www.minimalizacesikany.cz).
Stupňujúca sa agresivita v školách je vážnym problémom. S čím súvisí jej nárast?
Nejsem si jist, že tomu tak opravdu je. Neznám žádný seriózní výzkum, který potvrzuje, že se v řádu desetiletí agresívní chování žáků a studentů ve školách plošně významně zvýšilo. Samozřejmě, i já potkávám spoustu pedagogů, kteří jsou bytostně přesvědčeni, že žáci/studenti se dramaticky mění. Líčí otřesné příběhy, co všechno si děti dovolí. Chovají se opravdu děti asociálně z důvodu rozpadu rodin a jejich nefunkčností, dramatickou změnou životního stylu, ztotožněním se s virtuálními vzory z filmů a počítačových her a převzetím jejich norem chování? Anebo obecně rozšířená skepse pedagogů souvisí s tím, že jsme o dvacet let starší a opotřebovanější, kdy jakékoli překážky se nám zdají být násobně větší s tím, že například téma šikany bylo před třiceti lety tabu a moc jsme se o ní nedozvídali? Může souviset i s tím, že děti dnes jsou svobodnější a děti i rodiče si jsou mnohem více vědomi svých práv než kdysi my? Jeden můj dobrý známý a dlouholetý ředitel školy, když kdysi začínal, položil všem dětem ve škole pár jednoduchých otázek. Jedna z nich byla: „Jaké slovo se ti vybaví, když se řekne škola“. Nejčastější odpovědi byly: strach, stres, nuda. Ten ředitel si umínil, že to je to hlavní, co chce