Portál pre riaditeľov škôl a zriaďovateľov
ISSN 1339-925X

Riadenie školy

Tlak na výkon a přetěžování dětí

Publikované: Autor/i: doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová, PhD.

Volný čas a jeho vhodná náplň v životě dětí je častým tématem diskutovaným jak odbornou veřejností, tak i laiky – rodiči. Současná situace není v oblasti plánování a realizace volnočasových aktivit dětí vůbec jednoduchá a stále častěji se v praxi můžeme setkat s extrémy, kdy rodiče buď kvůli vlastní (a někdy až patologické) ambicióznosti nebo z obavy před působením různých rizikových jevů, s nimiž by se podle nich dítě mohlo setkat, plní každou minutu volného času dítěte organizovanými aktivitami. Bohužel často má tento extrém škodlivý vliv na zdraví dítěte, a na základě vlastní dlouholeté praxe mohu konstatovat, že stejně škodlivý jako nadužívání PC her ve volném čase dětí, ne-li škodlivější.

Dítě jako pasivní článek v řetězci aktivit

Děti, které jsou přetěžovány aktivitami, jsou permanentně neurotizovány tlakem na dodržování přesného časového harmonogramu během dne, přitom za celkovou organizací ale stojí většinou dospělý, který dítě neustále řídí a dítě je jen pasivním článkem v celém tomto řetězci aktivit. Tlak rodičů tak paradoxně mnohdy ani nevede k utváření dovednosti dobře si čas plánovat, protože dítěti není svěřena aktivní role v celém procesu.

Důraz na kvalitní výkon

Dalším velmi častým tlakem je silný důraz na kvalitní výkon. Rodiče mají obavu, aby jejich dítě v konkurenci ostatních uspělo, proto vyvíjejí nátlak, aby činnosti, kterým se dítě věnuje, dělalo dobře a dosahovalo v nich úspěch. Skutečně úspěšní ale většinou můžeme být jen v jedné oblasti, v níž postupně díky dlouhodobé aktivitě a píli (v souvislosti i třeba s nadáním) začneme vynikat.

Bohužel v praxi není výjimkou, aby rodiče přihlásili dítě mladšího školního věku do pěti aktivit a ve všech lpěli na vynikajícím výkonu. Děti z aktivit ztrácí radost a volný čas se tak stává jen časem dalších povinností. Někdy děti přejímají natolik pasivně tuto roli, že jsou schopné i okolí sdělovat, že tyto všechny aktivity je baví. Přitom se u nich ale začnou projevovat typické psychosomatické obtíže – ranní bolesti hlavy, nevolnost až zvracení před danou aktivitou, poruchy spánku, vysoká únava, tiky, plačtivost, agresivita.

Rodiče na tyto signály reagují tak, že se snaží najít pomoc u odborníka – např. se domnívají, zda dítě není v některém „kroužku“ šikanováno, zda trenér/učitel volí vhodné pedagogické přístupy, hledají cesty ke zvýšení výkonnosti dítěte, protože se obávají, zda dítě nenese špatně průměrný výkon. Ale téměř nikdy si takoví rodiče nejsou ochotni připustit, že všechny tyto obtíže souvisejí s jejich rodičovskými ambicemi a jejich očekávám, že dítě bude vynikající, že vyhraje, že všem ukáže velikost svého talentu.

Kazuistika č. 1:

Dívka, 10 let. ‒ Volnočasové aktivity: aquabely 3x týdně trénink odpoledne, 1x ráno v sobotu, soustředění a soutěže o víkendech, flétna, gymnastické tanečky, angličtina, přípravka na přijímací zkoušky na víceleté gymnázium. Dívka je 6 měsíců extrémně unavená, bledá, denně si stěžuje na bolesti hlavy, časté je nechutenství, v sobotu ráno s výraznými žaludečními obtížemi, které se vystupňovaly až do pravidelného zvracení. Při návrhu odborníka, aby dítě sportovní trénink zrušilo, se dítě usedavě rozpláče, že to je jeho celý život. Po odchodu matky se děvče rozpláče znovu a dokáže formulovat, že trénink ji baví, ale nesnáší ranní vstávání a nejraději by chodila jen někdy a hlavně nikdy v sobotu ráno. Ale taková kombinace že nejde, protože by pak nevyhrála a maminka by byla nešťastná. Sport ji baví, ale ne na výkonnostní úrovni, jen jako rekreační sport. Pro matku nepřijatelná situace. Matka nehodlá ale slevit ani z dalších kroužků, u všech uvádí argument – propojení s hlavním zaměřením dítěte.

Kazuistika č. 2:

Chlapec, 9 let. ‒ Volnočasové aktivity: dramatický kroužek, pěvecký kroužek, klavír, rybářský kroužek, tvořivá matematika. Zde je důležitým faktorem ještě nevýhodná osobní anamnéza – narozen v 26. týdnu.  Rodina rovněž uvažuje o studiu na víceletém gymnáziu. V odpoledních hodinách se chlapec ještě připravuje mimo kroužky na různá vystoupení, učí se text, cvičí na klavír. Ambice rodičů vyplývají z předčasného narození chlapce a můžeme v tomto případě uvažovat o superkompenzaci, kdy se dlouhou dobu obávali nějakého postižení dítěte. Volí tedy velké množství kroužků, jimiž dokazují, že chlapec je zdravý, bohužel díky přetěžování se začínají objevovat agresivní výpady, konflikty se spolužáky a projevuje se extrémní unavitelnost a tajné „utíkání k PC hrám“.

Podíváme-li se na vytížení obou dětí, je s ohledem na jejich věk vysloveně extrémní. U chlapce lze ještě upozornit na to, že se jedná zásadně o sedavé aktivity, s převahou v rozumové rovině, bez pohybového uvolnění (rybářský kroužek je ze dvou třetin v místnosti, až od května chodí děti rybařit do přírody). Výjimkou nejsou ani případy, kdy rodiče vyhledají pomoc odborníka s tím, že dítě nevyužívá svůj volný čas dostatečně efektivně a „libuje“ si v lelkování a dívá se z okna. Právě takové „stížnosti“ rodičů by měly být pro pedagoga alarmujícím signálem, že rodič dítě přetěžuje a vést rodiče k tomu, že zdravé dítě potřebuje pro odpočinek i část dne neorganizovanou či vyplněnou aktivitami naprosto dle vlastního výběru.

Důsledky přetěžování

  • Mezi nejzávažnější důsledky přetěžování patří vznik stresu a v jeho důsledku, pokud působí dlouho, se mohou objevovat nejrůznější zdravotní obtíže, v tomto případě psychosomatického charakteru (bolesti hlavy, nevolnosti, kašel, alergie, únava, teploty a celkově vyšší nemocnost dítěte).
  • Kromě tohoto klasického scénáře ale vznikají i další rizika, která si rodiče už neuvědomují většinou vůbec. V důsledku přetížení mohou děti volit nevhodné způsoby chování, jimiž ze začarovaného kruhu stresu utíkají (přejídání se sladkostmi, nadužívání sociálních sítí, zvýšené agresivní chování, ve vyšším věku kouření a alkohol, drogy).
  • Některé děti jsou v důsledku přetížení neurotizovány a objevují se u nich tiky různého charakteru (kousání nehtů, záškuby), pomočování.
  • Součástí těchto obtíží je vždy i současné zhoršení kognitivních funkcí ‒ koncentrace pozornosti, myšlení, což se zpětně negativně odráží na kvalitě výkonu dítěte či zvýšené hyperaktivitě, objevují se i sociální konflikty a rodiče začínají vyvíjet na dítě ještě větší tlak.

Jak zabránit přetěžování

Základním způsobem jak zabránit přetěžování dětí je:

  • pomoci budovat dítěti vlastní sebedůvěru, důvěru ve své vlastní schopnosti,
  • posilovat jeho dovednosti umět se vhodně vyjádřit a
  • poznávat své limity (blíže článek Manažment školy v praxi č. 7-8/2018).

Pro učitele, kteří učí Tělesnou výchovu nebo Výchovu ke zdraví, se naskýtá ideální prostor již v průběhu prvního stupně – mohou dětem ukázat a nacvičit s nimi jednoduché relaxační techniky a mohou s nimi nacvičovat základní techniky plánování času. Vhodné je pro rodiče připravovat pravidelné semináře – workshopy, kde by si mohli prakticky za pomocí různých kazuistik lépe uvědomit situaci přetěžovaného dítěte.

Příklady známých osobností

Vhodnými edukačními prostředky v tomto případě mohou být příklady známých osobností. Např. u řady olympioniků bylo zjištěno, že jejich výchova nebyla direktivní, spíše demokratická, rodiče naslouchali přání dítěte (které se mnohdy i odlišovalo od jejich vlastních zájmů – např. maminka Martiny Sáblíkové, maminka Báry Špotákové, rodiče Ondřeje Štěpánka, rodiče Honzy Tománka ‒ paralympionik) a dítě v jeho zájmu podporovali.

Zajímavé jsou také průzkumy ve vybraných zemích Evropy, týkající se výchovy dětí a výběru volnočasových aktivit.

Opakovaně se ukazuje, že nejspokojenější děti vyrůstají v rodinách, kde jsou se svou rodičovskou rolí rodiče spokojení, necítí se sociálně neuspokojení tím, že plní rodičovskou roli a mají tuto roli rádi, nepociťují potřebu dosahovat jiných cílů, než je právě naplnění této rodičovské role ve své základní podstatě. V těchto rodinách se do výchovy dětí nepromítají výrazné ambice rodiče (blíže Šauerová, 2014).

Závěrem lze tedy konstatovat, že tlak na výkon a očekávání ze strany rodičů a učitelů vytváří pro dítě nepřirozené prostředí plné stresu, na které reaguje některým z klasických obranných mechanismů, které se stávají zdrojem mnoha pedagogických diskusí a nárůstu rizikového chování u školních dětí. Základním prostředkem řešení je jednoznačně dodržování psychohygienických zásad a edukace rodičů.

Markéta Šauerová. Známe tajemství matek úspěšných sportovců_ na děti netlačí. 2014 Dostupné na: https://ona.idnes.cz/vyzkum-matky-olympioniku-dcf-/deti.aspx?c=A140121_002033_deti_haa



Diskusia - Počet príspevkov: 0

Odpovedný servis pre predplatiteľov

Vaše otázky pošlite na direktor@wolterskluwer.sk