Zodpovědnost za edukaci dítěte mají učitelé i rodiče

Dôležitou súčasťou formovania osobnosti žiakov v školách sú vzťahy medzi dospelými. V akej miere vplýva kvalita týchto vzťahov na pocit radosti detí z učenia, na ich motiváciu učiť sa?

Kvalita vztahu mezi dospělými vytváří celkový rámec, v němž se dítě školou povinné pohybuje. Tam, kde rodiče a učitelé vzájemně spolupracují, vidíme celkově mnohem lepší sociální atmosféru ve škole, učitelé řeší méně kázeňských přestupků, cítí vyšší podporu rodičů, což vede k jejich pocitu bezpečí. Stejně tak rodiče nemají ostych přijít se na něco učitele zeptat, nabídnout pomoc. Tam, kde vládne spolupráce, je možné využívat i různých projektů, s jejichž realizací mohou pomoci i rodiče. Zvlášť, když je projekt dobře učitelem připravený. Do takových lze např. řadit i projekty na podporu čtenářské gramotnosti. Samozřejmě, důležité je, aby obě strany o spolupráci stály. Nicméně, i když chápu časté stesky učitelů, že rodiče spolupracují málo, stále platí, že učitel je zde profesionál a kromě motivace dětí bude „muset“ hledat i cesty k motivaci rodičů. Ze zkušenosti vím, že i když to není jednoduché, získat rodiče ke spolupráci lze, a to i tam, kde na to rodiče nebyli z předchozích let zvyklí.

Hodnotenie žiakov býva zdrojom napätia medzi rodičom a učiteľom, ale aj príčinou frustrácie detí. Čo pôsobí pri hodnotení najviac demotivačne?

Nejvíc demotivačně působí to, že učitel hodnocení nepoužívá didakticky a psychologicky správně. Položme si otázku, zda žák pokaždé způsobu hodnocení rozumí, zda má pro něj význam jak informativní tak i formativní. Co pro něj znamená dostat dvojku? Někdo to chápe tak, že to nebyl stoprocentní výkon, jiný že učitel měl horší náladu, nebo žák nepatří mezi jeho oblíbence. I když je to neprofesionální, nelze dělat, že se takové situace ve školním prostředí neobjevují. Již roky se vedou diskuse, zda známka má mít své místo ve školním hodnocení a zda není lepší ji vyměnit za slovní hodnocení. Js