Rozvoj reflexe a sebereflexe

Reflexe a sebereflexe nejsou jen „hezké slovo z pedagogického slovníku“. Jsou to nástroje, díky nimž žáci mohou porozumět tomu, co se v nich děje, začínají rozpoznávat vhodné a méně vhodné aktivity, postupy. Zjišťují, že chybovat je přirozené, z chyb se mohou poučit a příště se pokusit postupovat jinak. Učí se také všímat si pocitů a činností druhých lidí, dávat je do souvislosti se svou aktivitou, přiměřeně reagovat a usměrňovat své jednání.

Když děti umí zpětně zhodnotit, co se stalo, proč se stalo a co mohou příště udělat jinak, získávají vnitřní kontrolu nad svým životem. Přestávají být obětí okolností a stávají se aktivními tvůrci svých příběhů. A přesně v tom spočívá jedno z největších tajemství duševní odolnosti a štěstí.

Stejně podstatné je ve výchově věnovat pozornost i sebereflexi, tedy všímat si toho, co prožívám já, jak se mi aktivita líbila, jak vnímám její provedení, zda jsem spokojený či nikoliv, co příště mohu udělat jinak.

Reflexe není o dokonalosti. Je o tom, že se na sebe umíme podívat bez strachu z odsouzení – a že to samé učíme i své žáky. Učitelé mohou pro rozvoj zdravé reflexe a sebereflexe používat různé hry a techniky, kromě třídnických hodin i v každé ze svých hodin, kde vyučují. Blíže je představujeme v textu dále.

Kdo jsem?

Součástí zdravého, pozitivního osobnostního rozvoje je i hlubší poznání sebe sama. Velmi jednoduše lze k této analýze použít techniku „Profil osobnosti“ (Výrost, Slaměník, 2001), použít můžeme i nedokončené věty (např. Jsem… Moje babička… Můj brácha… Když můj kocourek mňouká… Když přinesu poznámku…). Na otázky je nutné odpovídat první myšlenkou, která dotyčného napadne, bez dlouhého přemýšlení. Při promýšlení odpovědi bude výsledek ovlivněný „kontrolními mechanismy“, proto je nutná spontánní reakce. V rámci rozvíjení sebepoznání je pak vhodné si odpovědi s určitým odstupem přečíst a promyslet a přemýšlet, co v nás typ odpovědi vyvolal.

Poznámka: Při volbě této hry musíme ale uvažovat kontext, v němž žáci žijí, pokud bychom měli např. ve třídě děti z problematického rodinného prostředí, dětského domova, je lepší věty směřovat k rolím, které nejsou ohrožující (např. moje kamarádka, moje knížka, mám radost, když…).

SWOT analýza

S rozvojem osobnosti a s rozvojem sebereflexe souvisí i technika, se kterou se obvykle setkáváme při projektovém řízení, tedy v naprosto odlišném oboru. Jedná se o SWOT analýzu. Přestože je technika primárně určena pro hodnocení a plánování projektů, velmi dobře je využitelná i pro podporu sebereflexe a k osobnostnímu rozvoji již u dětí staršího školního věku. Můžeme si představit, že my každý sám jsme velmi důležitým projektem.

Základem techniky je určit si cíl osobnostního rozvoje, čeho bych při změně chtěl dosáhnout.

Příklad: Cíl: Chodit do školy včas (vstávat na budík).

Následně, s ohledem na cíl, pracuji se čtyřmi otázkami, které jsou rozdělené do čtyř kvadrantů (viz obr. 1):

• Moje zdroje (silné stránky): to, co umím, co mi jde dobře, v čem se cítím jistý.
• Moje rezervy (slabé stránky): zaměřujeme se na to, co můžeme rozvíjet, zlepšovat (slabé stránky mohou působit demotivačně, rezerva více asociuje s tím, že je ještě prostor pro dosažení změny). Důležité je, že k rozvoji rezervy využíváme pak svých zdrojů (nejdříve ale žák vyplní celou tabulku, pak vybírá jednu z rezerv, na které by chtěl praco