Podpora bezpečí a třídního klima

Třídnické hodiny představují jedinečný prostor, kde se setkává pedagogická práce s lidským rozvojem. Na rozdíl od běžných vyučovacích hodin zde není hlavním cílem předávání učiva, ale budování zdravých vztahů, posilování pocitu bezpečí a vytváření pozitivního třídního klimatu. Právě pocit bezpečí a přijetí je základem pro to, aby se žáci mohli otevřít, spolupracovat, řešit konflikty a rozvíjet svou osobnost. Pokud se děti ve třídě cítí ohrožené, vyloučené nebo zesměšňované, výrazně to ovlivňuje jejich psychickou pohodu, motivaci k učení i celkové výsledky.

Psychologické bezpečí a třídní klima jako základ zdravého vývoje žáků

Psychologické bezpečí a pozitivní třídní klima patří dnes mezi nejčastěji zmiňované faktory ovlivňující nejen školní prospěch, ale především psychické zdraví a celkový osobnostní rozvoj dětí a dospívajících. Pojem psychologické bezpečí zpopularizovala v 90. letech americká výzkumnice Amy Edmondson původně v kontextu pracovních týmů, ale velmi rychle se ukázalo, že právě ve školním prostředí má ještě výraznější dopad. Podle Edmondson je psychologické bezpečí „sdíleným přesvědčením členů týmu, že je bezpečné uvnitř týmu ptát se, přiznat chybu, nesouhlasit nebo přijít s novým nápadem, aniž by člověk byl zesměšněn či potrestán“.

Ve školní třídě to znamená, že žák se nebojí odpovídat, i když si není jistý, nebojí se říct „nerozumím“, nebojí se být jiný nebo vyjádřit emoci. Pokud tento pocit chybí, děti volí strategii sebeochrany: mlčí, přizpůsobují se většině, případně se snaží získat pocit bezpečí agresí nebo dominancí nad slabšími, což je častý mechanismus vzniku šikany. S nárůstem úzkostí a depresivity mezi dětmi a dospívajícími se můžeme setkat i se záškoláctvím a sebepoškozováním.

Současné neurovědecké a psychologické výzkumy ukazují, že dlouhodobé prožívání ohrožení v sociálním prostředí (strach z posměchu, vyloučení, ponížení) vede k chronické aktivaci stresové reakce. Mozek dítěte pak funguje v režimu „boj nebo útěk“, což výrazně omezuje činnost prefrontální kůry zodpovědné za učení, sebeovládání, empatii a rozhodování. Jinými slovy – dokud se dítě ve třídě cítí v ohrožení, nemůže se efektivně učit a rozvíjet sociální dovednosti.

Velmi zajímavý je pohled řady učitelů (vlastní zkušenost autorky ze seminářů orientovaných na podporu třídnických hodin a wellbeing žáků), kteří se často podivují, co by žáka ve škole mohlo ohrožovat? Přitom těch situací je celá řada – od obav z testů, zkoušení před tabulí, vystupování z komfortní zóny, přes obavy ze ztráty sociálního postavení ve třídě až k obavám dítěte z reakcí rodičů na jeho zvládání školních požadavků. Zároveň je nutné doplnit, že nejde o to nevystavovat děti diskomfortu a určité míře frustrace, ale je nutné postupovat velmi pomalu, s využitím služeb psychologa a velmi individuálně s ohledem na osobnost a zkušenosti konkrétního dítěte. Budeme-li ve školách zastávat názor, že škola dítě nemá čím „ohrožovat“, nemůžeme adekvátně věnovat pozornost situacím, které ale ohrožující pro žáky jsou (blíže např. Čapek, 2010, Švamberk Šauerová, 2023).

Třídní klima je pak širší pojem, který zahrnuje nejen psychologické bezpečí, ale i kvalitu vztahů mezi žáky navzájem, mezi žáky a učiteli a celkovou atmosféru spolupráce či soutěže. České výzkumy opakovaně potvrzují, že žáci v třídách s vysokou mírou vzájemné podpory, respektu a pocitu „jsme na stejné lodi“ dosahují lepších studijních výsledků, mají nižší absenci a vykazují méně problémového chování než žáci v třídách s atmosférou nejistoty a rivality.

Vhodné je připomenout si v tomto kontextu i klíčové potřeby dítěte z hlediska vývojové psychologie. Každé dítě ve školním věku potřebuje splnit tři základní psychologické potřeby: příslušnost (být součástí skupiny), kompetenci (zažívat, že něco umím) a autonomii (mít možnost volby a vlivu). Z. Matějček (2004) ještě navíc zdůrazňoval potřebu pozitivní identity (mám svou hodnotu, vím, za co stojím). Pokud škola tyto potřeby systematicky nerespektuje, vzniká prostor pro frustraci, rezignaci nebo vzdor.

Právě třídnické hodiny představují jeden z mála prostorů, kde může učitel cíleně a systematicky pracovat na naplň